 |
| Zdroj: http://www.feministfatale.com/tag/advertising/ |
Před několika lety mi jedna polská slečna pověděla, že se rozešla se svým přítelem, protože se díval na porno. V tu chvíli mi to přišlo přehnané a tak jsem si jí zeptala, co jí na tom tolik vadilo. Z její odpovědi už si vybavuji jen, že to mělo co dělat s „objectifying women“. (Definice „sexual objectification“ z wikipedie přeložená do češtiny: „chovat se k osobě jako k pouhému nástroji sexuálního potěšení, učinit z ní „sexuální objekt“. … bez ohledu na její osobnost nebo důstojnost“.) Slušně jsem pokývala hlavou, abych vyjádřila porozumění, ve skutečnosti jsem si ale jen pomyslela něco o katolickém konzervatismu. Vždyť dívat se na porno je normální, dnes už snad ani nenajdete muže či chlapce, který by se na to nedíval, některé páry ho i sledují společně a proč taky ne, když je to vzrušuje?
Trvalo mi asi
rok, než jsem slečnu pochopila a začala s ní z plného srdce
souhlasit. Být něčím sexuálním objektem (dle výše zmíněné definice) totiž není
nic moc. Proč bychom však měli vinit porno? Copak se miliony lidí nedívají na
nejrůznější akční thrillery, a přesto jen málokdo vyrazí postřílet sousedy?
Proč by zrovna porno mělo mít větší vliv? Není snad každému jasné, že se jedná
o podobně přesný obraz reality, jako je Terminátor?
Není. V tom
je právě ten vtip. Základní problém je, že přes veškeré uvolňování morálky a
bourání tabu, se o reálném sexu téměř nemluví, natožpak aby se někde učilo „jak
to správně dělat“. Tedy až na… porno.
Ve škole se děti
dozví spoustu informací o sexuálně přenosných chorobách, o fyzických změnách
v pubertě, menstruačním cyklu, antikoncepci, atd. Všechno to jsou užitečné
a potřebné informace, ale aby se někdo vyjádřil k tomu, jak tedy má takové
milování probíhat, to ne. Jakmile se konverzace odchýlí z bezpečných
sterilních vod biologie a anatomie a začne zavánět intimitou, učitelé rudnou a
blekotají něco o osnovách, že to sem nepatří, maximálně se jako záchranného
lana chytají přísně technického popisu mechanismu vzrušení a penetrace. Z nějakého
zvláštního důvodu se předpokládá, že „si na to přijdou sami“. Že tohle „je
nikdo nemusí učit“. Že tohle do školy „vůbec nepatří“.
No ano, je to
přirozené. Asi jako jídlo. Nikdo nás nemusí učit jíst. Ale pokud chceme víc,
než se jen udržet naživu, musíme se naučit, jak si uvařit dobré jídlo. A mladí
lidé rozhodně chtějí „dobré jídlo“. Média je bombardují poselstvími, ze kterých
vyplývá, že sex je asi tak to nejúžasnější, co mohou zažít, takže není
překvapením, že po téhle úžasné a stále ještě do určité míry tajuplné věci
prahnou.
Jejich přirozená
zvídavost je široce sycena pornem a „lifestylovými“ magazíny. To na nich se
učí, jak má milování vypadat. Nemají srovnání s jinými zdroji, a proto je
berou do značné míry doslova. A můžeme jim to mít za zlé? Není běžnou praxí, že
by to mohli odkoukat od rodičů, nebo starších sourozenců, dokonce se o tom ani
nemluví. Jednou z mála alternativ, o které vím, že poskytuje kvalitní informace o umění
intimních doteků, jsou tantrické semináře. Jeden z nich jsem absolvovala.
Ano, zahrnoval (až na výjimky) všeobecnou, naprosto dobrovolnou, nahotu, ano,
zahrnoval sexuální vzrušení (na dámách to samozřejmě tolik vidět není, ale u
pánů nebyla erekce řídkým jevem), ano, vše se odehrávalo v jedné velké
místnosti v počtu cca 40 účastníků. Ne, na programu nebyl samotný sexuální
akt, zato vše prostupoval silný důraz na emocionální prožívání, respekt
k partnerovi, empatii, plnou pozornost a setrvání v přítomném
okamžiku.
Ponechme stranou,
že tantrické semináře nejsou na rozdíl od porna jakožto zdroj informací zrovna
levná záležitost. Co ve vás ale vyvolá větší pocit „úchylky“ a zakázaného
ovoce? Porno, nebo tantrický seminář?
A tady přednáška člověka, který se na porno přestal dívat:
