Jak už to tak bývá, není všechno růžové a nejen v naší malé vlasti se dějí věci netransparentní, klientelistické a korupční. A dokonce ani moje škola, ač jsem tady jinak navýsost spokojená, není v tomto výjimkou. Gravitace školní komunity přitahuje celé rodiny a když na školu chodí vaše děti, učí tam váš partner (jako tomu je u velké části mých kolegů) a možná dokonce bydlíte v pozici vychovatele v některém z internátních domů, občasnému střetu zájmů se budete bránit jen těžko.
A tak se stalo, že učitelka francouzštiny, která se kvůli mateřské na čas vzdala rezidenční pozice se nakonec do internátního domu "dobrovolně" vracet nebude. Její místo totiž "dočasně" převzala manželka (francouzštinářka) jednoho z členů vedení školy. Jelikož předtím pracovala ve Skotsku, není pochyb, že její rodině rezidenční pozice přijde velmi vhod. Je to velmi milá paní a o děvčata v internátním domě se určitě dobře postará. A ta druhá francouzštinářka bude zase učit, jen o tu rezidenci přijde. Ovšem od jejího mažela vím, že se zpátky do internátního domu těšili. Toliko k deklarované dobrovolnosti opuštění pozice. A podobně zvláštní rošáda se udála i v jiném rezidenčním domě mladších žáků.
Logická reakce na sebe nenechala dlouho čekat: Mezi kolegy se začalo šuškat a reptat, jaká to je nespravedlnost, že když management potřebuje, tak si na místo dosadí koho chce a s výběrovým řízením se neobtěžuje. Potud naprosto stejný scénář, jaký bych očekávala na jakékoliv české instituci. Ovšem co se dělo dál, získalo mé škole zpátky pár ztracených bodů.
Ani ne týden na to, co byly chystané personální změny oznámeny, přišel e-mail s pozvánkou na setkání všech zaměstnanců. V reakci na šeptandu ve sborovně byla předsedkyně zaměstnanecké komise (taková místní náhrada odborů) požádána o svolání schůze, kde se budou připomínky všech řešit otevřeně.
Zmíněná schůze se konala dnes ráno. Komentáře osobní povahy byly hned na začátku vyloučeny s tím, že je možné je probrat se zástupci zaměstnanců v soukromí. Přesto se ozvalo několik podnětných názorů na současnou situaci a na závěr shrnul jeden kolega další možné kroky. Prvním z nich je samozřejmě neoficiální zpětná vazba vedení. Ale následovat by mohla i radikálnější opatření jako například oficiální stížnost.
Nejsem si jistá, jak se věc vyvine a jaké bude nakonec řešení. Faktem je, že mnoha lidem v minulosti podobný postup při obsazování volných pozic (bez oficiálního výběrového řízení) vyhovoval. Nevyřčeno zůstalo, že dokud se tak dělo v souladu s pocitem spravedlnosti, bylo to v pořádku. Ale když byla teď porušena vzájemná důvěra mezi zaměstnanci a vedením, je potřeba situaci řešit. A je velmi dobře, že se tak děje ve veřejné, otevřené diskuzi a za plného vědomí vedení školy a ne neplodným nespokojeným reptáním za dveřmi kabinetů.
Díky za tuhle lekci!
