Skotsko III. - Glen Nevis a Edinburgh

Nejdelší část našeho pobytu ve Skotsku jsme strávili v útulných chatičkách ve vesničce Inchree poblíž Fort William a nejvyšští britské hory Ben Nevis. Na světové poměry není Ben Nevis žádný obr. Dokonce i naše Sněžka je o nějakých 300 metrů vyšší. Ale zatímco Krkonoše jsou civilizované minivelehory poseté chalupami a obklopené městy, skotské Highlands (česky asi vysočina) se rozprostírají ve své divoké kráse kam až oko dohlédne člověkem téměř nedotčené.

Pořádný výšlap jsme nakonec udělali jen jeden, ale byl rozhodně vydatný. 15 km jsme šli nějakých 10 hodin (pravda, dost pomalu), začínali a končili jsme kolem 100 m.n.m. a nejvyšší bod byl přes 1100 m.n.m. Převýšení během hřebenovky také nebylo zrovna zanedbatelné, ale neměřila jsem ho. Celá tato procházka byla popsaná v publikaci "100 nejlepších procházek po Skotsku" a označena náročností "moderate hillwalk". Nechci vědět, co považují za "strenuous hillwalk".

Člověk by mohl nabýt dojmu, že když je ta procházka tak dobře popsaná, tak tam povede dostatečně zřetelná cesta. Většinou tomu tak skutečně bylo, ale při výstupu se stezka ztrácela a v jednu chvíli jsme prostě šlapali nahoru k hřebenu bez jakékoliv pěšinky. To jen potvrzuje výrazně divočejší charakter místní přírody. Schopnost orientace a zacházení s buzolou tu nabývá na významu a rozhodně nelze ani jedno z toho podceňovat. V našem případě byla navigace nakonec dost jednoduchá - měli jsme dobré počasí a jakmile jsme vyšplhali na hřeben, nebylo co řešit. Ale už jsem se tady dostala do situace, kdy jsem byla v dešti, bez cesty a za minimální viditelnosti uprostřed plochého vřesoviště... najednou nabylo slovo "ztracený" nepříjemně konkrétního významu a možné následky mě nemálo vyděsily.

Ale zpět k naší "moderate hillwalk". Úvodní část vedla údolím podél potoka, který jsme museli překonat po mostě z ocelových lan. To odradilo druhou ženu výpravy a tak jsme pokračovali jen ve třech. Přešli jsme pod úchvatným vodopádem a začali se škrábat nahoru. Z hřebene se nám pak otevřel neuvěřitelný výhled na nekonečné hory a údolí protkané potoky. Žádné horské chatičky, žádní lidé, žádná města v údolích. Celkem jsme nahoře potkali asi 4 výpravy a zahlédli 2 městečka v údolí. Před sestupem se dokonce vynořil z mraků i Ben Nevis.

Most přes říčku

Horský vodopád

První pořádný výhled

Tohle údolí jsme obcházeli

Člověk si připadá, jak na střeše světa :-)

I takhle vypadala naše hřebenovka... scramble, řekl by Brit

Fotka vrcholového týmu s Ben Nevis v pozadí

 

Trasa naší procházky (zdroj mapy: walkinghihglands)

Další den jsme si dopřáli odpočinkový program s výletem do Glenfinnan, kde se nachází viadukt slavný z cest Harryho Pottera do školy. A pak už jsme jeli do Edinburku po silnici s úžasnými výhledy protínající Glencoe.

Tudy svištěl bradavický expres. A do teď touhle tratí projíždí výletní parní vlak. Bohužel jsme ho na fotku nestihli.

Silnice z Glencoe

 

Poslední procházka s výhledem na zasněžené hory

V Edinburku jsme měli jen jeden den. Po příjezdu jsme vyrazili do krásných botanických zahrad, které jsou přístupné zdarma. Když nás odtamtud v 6 hodin vyhnali, vylezli jsme na kopec s napůl vystavěným antickým chrámem, odkud je úžasný výhled na město. Večer jsme se ještě rozmazlili v místní hospůdce Royal Mile, která vůbec nebyla drahá, i když byla na hlavní ulici. Jídlo bylo výborné (ochutnali jsme i Skotskou specialitu z vnitřností a ovesných vloček Haggis... chutnalo to trochu jako prejt s játry) a atmosféra stylová. Jen nás zklamalo, že tam ten večer nebyla živá hudba a tak jsme se vydali o lokál dál.

V Botanické zahradě byly rostliny nejrůznějších tvarů a velikostí

Chrám jak z Athénské Akropole... a skutečně inspirace pochází odtamtud

Výhled na Edinburk s hradem v pozadí. Všichni se v podstatě shodli, že vstupné na hrad nestojí za to.

Kopeček odkud je focený předchozí výhled

Druhý den jsme využili prohlídky města zdarma (nebo spíš za dobrovolný příspěvek). Slečna nás 2 hodiny prováděla po centru a zásobovala zajímavými příběhy. K odjezdu jsme se moc neměli, přecejen by se ještě našlo pár zajímavých míst, kam zajít, ale večer už jsme museli být v Yorku a tak jsme se s Edinburkem rozloučili.

Jedburgh Abbey