Když jsem se svým známým zmínila, že koncem srpna odlétám do
Yorku, abych tam příští rok učila, našlo se mezi nimi nezanedbatelné množtví
takových, co se jim rozzářily oči a s nadšením mě ubezpečili, že se mi tam bude
líbit. Já sama už jsem si o Yorku také leccos dopředu zjistila a začínala jsem
se těšit na menší město plné středověkých památek nedotčené bombardováním z
druhé světové války. Koneckonců i datum založení školy, kam jsem se chystala
jít učit, mluvilo samo za sebe. 627 našeho letopočtu. Je to vůbec možné?
 |
Pohled na York minster (Zdroj: www.robswebstek.com))
 |
Jedna z bran do muzejních zahrad
|
|
 |
| Muzejní zahrady |
Už při první cestě do školy jsem nevycházela z úžasu.
Zachované městské hradby s mohutnými branami, gotické kostely, středověké
hrázděné domy, katedrála – ne, pardon, minster – čnící nad vším ostatním.
Nejeden kámenu tu pamatuje ještě Římany. A co teprve škola! Při prvním pohledu
jsem měla pocit, že jsem se ocitla v Bradavicích. Hrad uprostřed hor to sice
není, ale do té doby bych se ani neodvažovala doufat, že někdy budu učit ve
více než 1000 let staré budově gotického slohu.
 |
| St Peter's school |
Tady budu až do července doma. Ve městě, jehož páni mají ve
znaku bílou růži.
 |
| Mickle gate |
Žádné komentáře:
Okomentovat