sobota 16. listopadu 2013

"Chapel" a "Assembly"

8:30, čas na ranní shromáždění. Je čtvrtek, tak se místo do kaple jde do Memorial Hall. Pěkně jeden vedle druhého, celá škola, přes 500 lidí. Většina osazenstva už sedí, sál bzučí jako úl a já čekám, kdy to přijde. A je to tu. Zničeho nic se sálem rozlije vlna ticha. Je to jedna z místních záhad. Většinou se všech 500 lidí ztiší samo od sebe v rozmezí několika sekund. Bez hlučného "ŠŠŠ" nebo něčeho podobného. Do ticha se ozve jasný zvuk zvonku. Postavíme se na příchod nejvyššího vedení školy.

Obraz od Francise Bacona (zdroj: http://news.ie.msn.com/world/sold-francis-bacon-painting-sells-for-dollar142-million-–-the-most-expensive-ever)
Na plátno je promítnutý lehce podivný obraz (viz výše) a zástupkyně začíná mluvit o tom, jakou cenu přikládáme vlastnictví a že právě ten obraz, co vidíme za ní, se nedávno prodal za142 milionů amerických dolarů. Hezky vystavěná řeč, ale nic zas tak zvláštního. Když ale začne o chvilku později zmíněnou sumu srovnávat s tím, kolik se vybralo na pomoc Filipínám, leckoho zamrazí. Na pomoc lidem zasaženým ničivou katastrofou se za prvních 5 dní v USA v největších sbírkách vybralo dohromady něco kolem 10 milionů dolarů.

Většina lidí se asi shodne, že škola není jen o vzdělávání, ale také o výchově (a další dodají, že je hlavně o hlídání dětí). Je ovšem zajímavé pozorovat, že jediná výchova, na kterou se běžná česká škola skutečně explicitně soustředí, je jak z dětí udělat disciplinované stádo, které (a to až na druhém místě) umí postupovat podle předloženého "receptu". Někde v dáli pokulhávají výchovné cíle jako "samostatnost", "spolupráce" a "kritické myšlení".

Nebudu se tu rozepisovat nad tím, jak škola zabíjí kreativitu, o tom by lépe pohovořili jiní (viz video na TED.com: How school kills creativity - včetně českého transkriptu). Je tu ale další rozměr výchovy, o kterém jsem snad ani neslyšela mluvit. Tím rozměrem je duchovní rozvoj a s ním podle mého názoru úzce spojená morálka.

Obávám se, že na českých školách se cílené rozvíjení charakteru a morálky studentů odehrává maximálně světlým osobním příkladem některých výjimečných pedagogů. Nebudu tvrdit, že tady v Anglii to je o mnoho lepší (a navíc vidím jen soukromou školu), ale přecejen se tu pro rozvoj morálky dělá víc. Kromě zmíněných pravidelných ranních shromáždění jsou to například odpolední dobrovolnické aktivity ve znevýhodněných komunitách. A "religious studies" (náboženská studia) jsou normálním plnohodnotným předmětem o různých filozofiích a náboženstvích. Ne nějaký ubohý přívěšek nudné občanky.

Žádné komentáře:

Okomentovat