Jak jsem ztratila další střípek důvěry ve felčary aneb jak mi pohankové slupky s hemoroidy pomohly

Zdroj: http://www.wellnessnoviny.cz/clanek/pohankove-slupky-zahreji-a-leci/

Na úvod chci vysvětlit, proč tento článek vůbec zveřejňuji. Když jsem svůj úmysl ho napsat a zveřejnit nadhodila v úzkém rodinném kruhu, ozvalo se pochybovačné: "No, jestli tohle chceš dávat na Facebook..." Ano, není to téma, o kterém se mluví snadno. Za takovéhle věci se stydíme a skrýváme je. Ale proč? Kolikrát to vůbec není naše chyba a právě kdybychom o svém problému více mluvili, třeba se dozvíme něco, co nám pomůže ho vyřešit. A právě proto jsem se nakonec rozhodla článek napsat a zveřejnit. Věřím totiž, že se najdou lidi, kterým pomůže.
(Mimochodem velmi inspirativní video o sdělování nepříjemných skutečností najdete na ted.com zde: Ash Beckham: We're all hiding something).

Poprvé jsem našla na toaletním papíru krev někdy před maturitou. Nedalo se to ignorovat. Byla to poctivá kapka. Byla jsem vyděšená. Tohle nemohlo věštit nic dobrého. Sebrala jsem veškerou odvahu a šla ke své lékařce pro děti a dorost.

Paní doktorka mě s vážným výrazem vyslechla. Několikrát se mě zeptala, jestli to nemohla být menstruace. V duchu jsem cedila cosi o tom, že menstruaci ještě poznám a kdyby byla byť jen minimální šance vysvětlit původ krve takto, tak k ní vůbec nelezu. Nahlas jsem jen zopakovala, že menstruace to určitě nebyla. Paní doktorka pokývala hlavou a naordinovala mi vyšetření na okultní krvácení a utrousila cosi o rakovině. Sestřička mi předala tři nádobky, do kterých prý mám nasbírat vzorky stolice. Odcházela jsem možná ještě víc zdeptaná, než jsem přišla.

Správnou diagnózu (zánět hemoroidů) jsem si záhy s pomocí internetu stanovila sama. Vyšetření na okultní krvácení vyšlo negativně a krev jsem od té doby nenašla. Paní doktorka prohlásila cosi o tom, že občas může prasknout nějaká žilka a dál to neřešila. O hemoroidech se ani nezmínila.

Na nějaký čas jsem měla klid. Znovu se můj problém ozval asi před čtyřmi lety. Opět se to nedalo ignorovat. O poznání informovanější a sebevědomější (i když stále dost nervózní) jsem vyrazila k praktické lékařce. Tentokrát jsem diagnózu už pro jistotu nesměle navrhla rovnou. Paní doktorka mi ji potvrdila, napsala nějaké prášky a mastičku. Na můj dotaz ohledně dalších možných opatření (co mám jíst, nemám jíst, jak upravit životní styl, bylinky a podobně) a na mě podívala a omluvně pronesla: "Běžně se radí zhubnout, přestat kouřit, začít sportovat a omezit sedavé činnosti." Slušně jsem poděkovala a zadoufala, že medikamenty budou stačit.

Léky skutečně pomohly, ale úplně mě neuzdravily. Nepříjemné příznaky se stále vracely. Nepomohla ani návštěva léčitele (ale nutno přiznat, že jeho čínská mastička byla účinnější než ta od mé praktické lékařky) a definitivně mě problémů nezbavila ani léčba v Británii. (Ano, i tam jsem to u praktika během svého ročního pobytu zkusila. Co kdyby měli něco lepšího než my.)

A pak se ke mně dostaly pohankové slupky. Kamarádka kamarádky povídala... Proč ne, zkusila jsem toho už tolik a radši se budu léčit přírodně. Nálev z pohankových slupek nemá téměř žádnou chuť, takže je možné si je přidat k jinému čaji. A teď to nejdůležitější: rutin obsažený ve slupkách (ale ještě více v květu a v nati) společně s vitaminem E vrací cévám potřebnou pružnost a pevnost. Funguje to i na křečové žíly a další podobné problémy. (Více o léčivých účincích pohanky např. zde)

Pohankové slupky mi opravdu hodně pomohly. Za vyléčenou se ještě nepovažuji, ale konečně mám pocit, že se přibližuji léčení příčiny spíš, než jen zmírňování následků. Co mi ale vrtá hlavou: Jak to, že jsem se o tomto možném způsobu léčby nedozvěděla od žádných kvalifikovaných lékařů, ač se jedná o problém v populaci velmi rozšířený (podle některých zdrojů 50 - 80 % Čechů nad 30 let někdy potrápí)???